Jednota bratrská – UNITAS FRATRUM – neboli Moravská církev se zrodila z velkého náboženského probuzení v Čechách (husitství). Ovlivněna učením Petra Chelčického, byla založena Bratrem Řehořem v Kunvaldu v severovýchodních Čechách v roce 1457

Jednota bratrská kladla důraz na praktický křesťanský život více, než na učení nebo církevní tradici. Rozšířila se po Čechách a na Moravě, mezi nejvýznačnější představitele patřil Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav, J.A.Komenský.

Krutá protireformace po bitvě na Bílé Hoře znemožnila existenci prakticky všech protestantských církví. Mnoho lidí opustilo vlast jako exulanti, někteří zůstali doma a snažili se v tajnosti svou víru uchovat. Byli posilování ze zahraničí, povzbuzováni Písmem a inspirováni tajnými setkáními. Tímto způsobem přežili celé století.

V letech 1722 až 1727 několik rodin z Moravy, převážně z Fulneku i z jiných míst, které zachovaly tradice původní Jednoty, pod vedením Christiana Davida našlo útočiště v Sasku, na panství Mikuláše Ludvíka hraběte Zinzendorfa, a vystavěli osadu, kterou nazvali Herrnhut („místo, které střeží Bůh“), česky Ochranov.

Rozšíření: světová Unitas fratrum – Moravian Church

V roce 1732 vyslalo toto křesťanské společenství první misionáře k otrokům na ostrov sv. Tomáše v Karibském moři. A brzy následovaly další misie: do Grónska, Severní Ameriky, Jižní Afriky… V dnešní době je světově rozšířená Jednota bratrská rozdělena do 4 regionů: africký, evropský, karibský a severoamerický, které se skládají z 18 provincií.

Do své vlasti se Jednota bratrská směla vrátit po císařském ediktu z roku 1861. První sbor obnovené Jednoty bratrské byl založen roku 1870 v Potštejně.

V současnosti má Jednota v ČR 28 sborů a několik misijních míst. Provozuje dvě základní a dvě mateřské školy, Akademii Jana Blahoslava a sociální práci při některých sborech. V přípravném procesu je vznik Střední školy sociální a pedagogické Jana Blahoslava v Chrastavě. Jednota bratrská má celkem asi 3.000 členů.

Více informací můžete najít na stránkách www.jbcr.info

Vyznání

Jednota bratrská se hlásí k vyznání otců, že jediným pravidlem víry a života každého křesťana je Bible.

Náš záměr

Záměrem našeho společenství je být solí a světlem tomuto městu

Toto poslání zahrnuje dvojí úsilí našeho společenství:


1. Vnitřní budování sboru
2. Misijní poslání

1. Budování: Sůl, která je kvalitní, působí na své okolí silně i v malém množství. Světlo, je-li jasné, je účinné. Proto jedním z našich důrazů je být kvalitním společenstvím.


2. Misijní poslání: Přijímáme pověření Pána Ježíše podle Mat 28.19-20. Jako sůl musí být smíšena se svým okolím, aby jej ovlivnila, i my chceme všude tam, kde jsme, proměňovat atmosféru a prostředí našeho města a regionu. Jako světlo zahání pryč temnotu a zjevuje skryté věci, i my chceme, aby Kristovo světlo přinášelo v našem městě rozlišení a rozeznání.

Konkrétněji, chceme být:

1. Společenstvím, kde bude v plnosti a vyváženě zvěstováno Boží slovo, potvrzované Boží mocí.

Principy zvěstování Božího slova:

Kázání Božího slova není samoúčelné. Nikdy nesmí zůstávat na rovině pouhého intelektuálního obohacení posluchačů (tj. na rovině teorie). Dbáme o to, aby kázání a vyučování mělo praktický dopad do života členů našeho sboru. Cílem kázání a vyučování je růst křesťanů do podoby Kristovy.

Zde vidíme klíčovou důležitost domácích skupinek. Domácí skupinka (DSk) je místo kde se členové sboru scházejí v menším počtu, aby se vzájemně povzbudili ve víře a učili se aplikovat Boží slovo konkrétně ve svém každodenním životě.

Slovo má být potvrzované Boží mocí – Nespoléháme jen na literu, víme, že ze své síly nejsme schopni podle Písma žít. Proto se na shromážděních modlíme, aby Duch svatý sám uskutečňoval kázané slovo.
2. společenstvím lásky a přijetí pro každého hledajícího, bez rozdílu původu, rasové či kulturní odlišnosti.

Principy vztahu k příchozím:

Věříme, že žádný člověk není před Bohem beznadějný případ (byť by byl sebevíce zbídačený). Proto i my chceme mít dostatek naděje, láskyplného přijetí a víry v Boha, který činí zázraky, pro kohokoliv.

Usilujeme o vytvoření přátelských vztahů s nevěřícími, nepohoršujeme se nad jejich špatnými návyky, nebudeme je odsuzovat, ale v lásce a trpělivosti jim chceme svědčit o novému způsobu života v Kristu.

Aby v našem sboru mohli nalézt svůj domov i nově příchozí, jsme ochotni obětovat své pohodlí nebo zaběhlé zvyky. Chceme těmto lidem otevřít svá soukromí, své rodiny a domovy.

Při tom všem chceme dbát na to, abychom kvůli člověku neslevili z Božích norem a ve jménu laciné lásky se nepřizpůsobovali světským způsobům.

3. Místem, kde mnozí najdou nový život v Pánu Ježíši Kristu

Principy vedoucí k novému životu v Kristu:

Toužíme po tom, aby lidé přicházející do našeho společenství se osobně setkali s Ježíšem a prožili znovuzrození.

Z Písma rozeznáváme, že tomu můžeme napomoci modlitbou a půstem, a proto modlitbě chceme dávat mnoho prostoru v osobním i sborovém životě.

Při evangelizaci nespoléháme jen na lidskou moudrost a přijatelnou formu, ale klademe důraz především na působení Ducha svatého, který dává život.

4. Společenstvím, kde bude všem poskytnuta náležitá duchovní péče a v lásce uplatňována duchovní kázeň

Principy pastýřské péče:

Jsme společenství, které klade důraz na kvalitní pastýřskou péči. Všichni členové sboru se scházejí na domácích skupinkách, které jsou prostředím základní pastorace, (podpora v krizových situacích, modlitby za uzdravení a osvobození …)

Vedoucí skupinek jsou vyučováni a vzdělávání v pastýřské službě. Pro řešení osobních situací by měl každý člen sboru mít svého osobního přítele – zpovědníka.

Rozpoznáváme z písma, že v zápase s hříchem nemůžeme stát osamoceně jako jednotlivci. Dobrovolně se poddáváme vzájemné kázni a napomínání, které přijímáme s pokorou jako prostředek Boží milosti a výchovy a nebudeme se nad ním urážet.

Pokud někdo upadne do hříchu, je laskavě veden k poznání svého pochybení a nápravě. Účelem kázně není odsoudit hříšníka, ale ukázat mu nepříznivé důsledky jeho vlastního jednání s cílem, aby činil pokání.

5. Společenstvím, kde každý může uplatnit své obdarování a kde budou vyrůstat další služebníci

Principy služby:

Chceme fungovat jako tělo, a být aktivní podle svých obdarování. Způsob života sboru musí tomuto principu napomáhat a ne jej potlačovat.

Jako vhodný způsob se nám jeví práce v pracovních skupinách, kde pracují lidé podle svých obdarování. Nedělají všichni vše, takže práce může růst do šíře a kvality.

Za jednotlivé oblasti sborových služeb nesou odpovědnost jejich vedoucí, kteří se zodpovídají správci sboru a Radě starších. Tak se vyhýbáme neadresné kolektivní zodpovědnosti a učíme se přijímat zodpovědnost osobní.
Chceme aby v našem sboru vyrůstali noví vedoucí, kteří budou schopni vést a vyučovat druhé.

6. Společenstvím, které usiluje o proměnu a morální obnovu města Mladé Boleslavi a celého regionu.

Principy proměny:

Jsme si vědomi, že ke skutečné morální obnově a proměně lidského smýšlení a jednání dochází pouze tam, kde lidé přijímají evangelium Ježíše Krista. Proto chceme být sborem misijním, tj. orientovaným na potřeby našeho okolí a chceme hledat nové formy, jak oslovit nevěřící společnost.

Usilujeme o zakládání nových sborů v okolních městech a obcích.

Misijnímu směřování je podřízeno hospodaření s finančními a materiálními prostředky. Chceme být štědří a podporovat místní i zahraniční misii. podpoře zahraniční misii.

7. Společenstvím, kde budou rozvíjeny dobré vztahy s ostatními křesťany.

Principy respektu a spolupráce:

Jsme si vědomi, že jsme pouze částí Božího lidu v České republice. Respektujeme ostatní denominace v jejich práci a službě pro Boží království.

Chceme podporovat nadcírkevní organizace, které se podílejí na spolupráci křesťanů různých vyznání na poli misijním, sociálním, vzdělávacím apod.